Za motýly, brouky, pavouky a ostatní drobotinou vyrazila k Přírodní památce Podhradská tůň u Bakova nad Jizerou komorní skupinka šesti účastníků. A bylo, jak jsme předpokládali: přesto, že louky kolem Jizery byly již posečeny, v rákosí a v houštinách, zejména podél chráněné tůně, jsme opravdu nalezli doslova záplavu nejrůznějších drobných a veskrze zajímavých tvorů.
Soustředili jsme se zejména na bylinné patro, z kterého dva kluci Matoušové sesmýkali množství rozmanitých brouků, larev hmyzu, pavouků a dalších tvorů, označovaných širokou veřejností jako „havěť“ nebo “žoužel“. Které to byly?
Tak například parádní mandelinka dvacetitečná. Na vrbových listech jsme objevili nejen spoustu dospělých brouků, ale i jejich kukel. Řád brouků zastupovali i další – páteříčci, nosatci, jeden krásný zlatohlávek zlatý, podivní stehenáči, také pár drobných tesaříků. Faunu motýlů tu zastupovalo především několik housenek. Zaujala nás zejména světlá, zatím neurčená, snad náležející k čeledi baboček. Má spoustu trnů, ale zato upřímný ksichtík.
Motýlů bylo ale zoufale málo. Nejen proto, že louka byla posekaná a zbylo tu jen málo květů jako zdroje nektaru. Také proto, že letošní rok zatím motýlům moc nepřeje. Ale přece jen jsme vyplašili několik drobných píďalek, a jednu větší, celou bílou, připomínající běláska. Jmenuje se bělokřídlec luční. Jistým překvapením byla i babočka kopřivová. Je považována za hojný druh, má ale značně kolísající výskyt. V některých letech není k spatření, jindy je hojná. Letos jsme ji viděli poprvé. A potěšil nás i pohled na „létající démant“ – ohnivě zářícího ohniváčka celíkového. Patří mezi modrásky, dříve byl velmi hojný, v současnosti stále vzácnější.
Vůbec nejhojnějším hmyzem na posečené louce i ostřicových porostech byla velejemná šidélka páskovaná. Samečkové jsou bleděmodří, samičky světle zelenožluté. Létala všude – na posečené louce i ostřicových porostech. A početnou hmyzí říši doplnily ještě nymfy četných sarančí a kobylek, různé druhy křísů, ploštic, zejména kněžic a štíhlenek. A nesmíme zapomenout ani na podivně vyhlížející dlouhošíjku, typickou bizarně protaženým „krkem“.
Nehmyzí faunu bezobratlých tu zastupují pavouci, a to ve velkém počtu jedinců i druhů. Hojní tu jsou zejména drobní jarní a časně letní křižáci: na louce křižák luční, na keřích křižák zelený, v mokřadech křižák červený a podélně bíle pruhovaný křižák trpasličí, větší druhy tu zastupuje nápadný křižák plachý. Objevili jsme i podivně zauzlované listy rákosu a ostřice, které jsou hnízdy mokřadních druhů zápředníků. Ve stoupající teplotě byly stále aktivnější i skákající pavouci skákavky, které nám většinou rychle vyskočili z misky. Nechyběly ani krabům podobní běžníci, dlouhonohé snovačky, plachetnatky i naši nejmenší pavouci, milimetrové pavučenky. To vše jsme objevili u Jizery od devíti do jedenácti hodin. Ale pak jsme už exkurzi za havětí ukončili a ve stínu vrb a olší kolem Jizery se odploužili domů, neb – slovy klasika – „slunko již začalo silně pálit a horko bylo znamenité“.
Zážitky a poznatky z exkurze zapsal Tonda Kůrka
